Basnicky.sk

Nejzrádnější je u člověka čest.
Vým a řeknu to na mou věru,
je lépe rozeznati lest,
nežli získat nedůvěru.

Neradno těžit srdce břemenem,
pro planoucí touhu pošetilú,
vždiť do vody když házíš kamenem,
neplavou vlny žádné k cílu.

Dneska ve mně dítě mřelo,
no já chtěl se na něj dále hrát,
ne, nesmí se nic takového,
v životě mém už více stát !

Dítě těší srdce matky,
když při ní roste, sní a žije,
no život je tak hrozně krátký,
teď musím těšit srdce jiné !

Jsem muž, co má zářit odvahou,
pro něžné srdce mladé dívky,
pro zrádnou duši prodanou,
pro lásku skrytou za polibky.

Vzít si tělo slabé ženy,
no vůbec jí však nemilovat ?
Jak pak zůstat nezkažený,
jak se lásky dožadovat ?

Já zůstanu radši celej život sám
a pán Bůh ať mne sílou stresce,
když jinak, nežli z lásky své srdce dám,
bo získat tělo, to jde lehce.

Tak rozvitni má růže zlatá
a rozestři své lupeny !
Už nebudu se ptáti kata,
zdali jsme si souzeni.

Já nebudu už více chtít,
důkaz o hodnotě lásky,
jen rukou něžně pohladit,
chci tvé hebké plavé vlásky !

Ó, nebudu už více snít,
o půvabu ženské krásy,
jen slůvkem chci se omluvit,
já zradil, ty nevinná si !

Netoužím víc spomínati,
jak nežná ke mně´s byla ty,
teď s láskou chci vylíbati,
tvé přenádherné rudé rty.

Kde jsi ty, má holubičko sivá !?
Bez tebe jsou i léta zimomřivá,
bez tebe je smutnej každej den
a můj život není víc než sen.

Ten skřivánek se někde skryl,
bez něj je těžko i pár chvil ...

Posledná aktualizácia: 27. 10. 2009 13:56